Američané a ČSSR 1968: nejlepší bude nedělat nic
Inmagine Royalty Free Photos
Události jara a počátku léta 1968 v Československu americkou diplomacii podle všeho překvapily. Ne že by snad pražské velvyslanectví USA nezachytilo uvolňování poměrů v zemi těsně před invazí vojsk Varšavské smlouvy a z toho vyplývající rostoucí napětí v komunistickém politickém vedení. Ale Spojené státy a jejich diplomaty v té době ve vztahu s Prahou zaměstnávaly jiné věci.
Především otázka zlatého pokladu, který shromáždili v Československu nacisté a který po válce Američané odvezli. Praha žádala jeho navrácení, Washington to podmiňoval odškodněním amerických občanů, jejichž majetek byl po převratu v roce 1948 u nás znárodněn. Československo tvrdilo, že jde o dvě různé věci, které se nemohou spojovat, obě strany přicházely mnoho let s různou výší odškodného. V roce 1967 tak telegramy putující mezi pražskou americkou ambasádou aWashingtonem obsahují hlavně informace o tomto problému a některých ekonomických otázkách.
Dubčeka neznám
Teprve ke konci roku 1967 dospělo pražské velvyslanectví USA k názoru, že už nelze stále hlasitější šeptandu ignorovat. V telegramu do Washingtonu z 2. prosince tehdejší velvyslanec Jacob Beam uvádí: „Zvěsti o politických změnách jsou tu sice obecně velmi časté a zatím se vždy ukázaly jako liché. Ale v poslední době jsou už natolik otevřené a soustavné, že jsem spolu s dalšími západními kolegy, zejména Brity a Italy, došel k názoru, že bychom jim měli věnovat pozornost.“ Některé z kolujících spekulací byly podle velvyslance Beama natolik „extrémní“, že počítaly s odstraněním Novotného z postu prezidenta a jeho nahrazením stárnoucím generálem Svobodou, v postu prvního tajemníka Komunistické strany pak Drahomírem Kolderem nebo Oldřichem Černíkem.
Slovo „extrémní“ naznačuje, že Američané do poslední chvíle nečekali, že by personální změny mohly Novotného zcela odsunout do ústraní. Jméno Alexander Dubček pro ně bylo podle všeho zcela neznámé. V telegramech z Prahy do Washingtonu se objevuje poprvé teprve měsíc poté, co se Dubček stal prvním tajemníkem KSČ, nikdy předtím. Ministr zahraničí Dean Rusk pak souhlasil s názorem velvyslance Beama, že vůči novému vedení strany je nutné postupovat velmi obezřetně: „Pozice Dubčeka se nedá řádně vyhodnotit, protože není dostatek konkrétních informací o jeho minulosti ani o jeho záměrech do budoucna,“ napsal ministr Rusk v politických doporučeních do Prahy víc než měsíc po Dubčekově zvolení do čela KSČ.
Něco se děje
Nicméně v březnu a dubnu už ani Američané nepochybovali, že se v -Československu děje něco nebývalého. KSČ vyhlásila akční program, v médiích se začínalo psát a mluvit stále svobodněji, vznikaly nezávislé občanské iniciativy. Velvyslanec Beam na jednu stranu demokratizaci ve společnosti vítal jako něco, co je v americkém zájmu, a navrhoval zvážit, co by Spojené státy mohly udělat, aby tento trend posílily. Na druhou stranu varoval před křehkostí nové mocenské koalice a pochyboval – dnes víme, že oprávněně – o možnosti obnovit československou demokracii v rámci komunistického zřízení.
A pokud měl politický a společenský trend v Československu ohrozit komunistické zřízení, byla samozřejmou otázka, jak se k tomu postaví Moskva. Velvyslanec Beam na ni neměl odpověď a naznačil, že by se rád něco dozvěděl od amerického velvyslanectví v Moskvě.
Washington začal také zvažovat, co by mohl nabídnout, pokud by Praha požádala o ekonomickou pomoc. Ministerstvo zahraničí však dospělo k názoru, že žádnou hospodářskou pomoc podle existující legislativy nesmí poskytnout. Bez ohledu na překotný vývoj v Československu šlo stále o komunistický stát, po Číně a Sovětském svazu největšího dodavatele zbraní do Vietnamu. V telegramu do Bonnu proto ministr Rusk instruoval tamní americkou ambasádu, aby případně podpořila jakoukoli pomoc ze strany Německé spolkové republiky nebo jiných západoevropských zemí.
Až přijdou, bude pozdě
Otázka sovětské reakce na vývoj v Praze se stávala stále palčivější. Debatu na toto téma odstartoval naplno náměstek ministra Ruska pro politické záležitosti Eugene V. Rostow. Už ve zvláštním memorandu z 10. května došel k závěru, že by bylo „vážnou chybou nedat Sovětům diskrétní signál o znepokojení nad pohyby jednotek v okolí Československa... naše neschopnost zabránit komunistickému převzetí moci v Československu v roce 1948 byla jednou z nejvážnějších chyb naší zahraniční politiky po druhé světové válce. Rozhodná diplomatická akce v době, kdy jsme měli jaderný monopol, mohla zabránit studené válce,“ argumentoval náměstek Rostow. Nesouhlasil s názorem, že Rusové možná budou nové liberální trendy ve východní Evropě tolerovat: „Už mnohokrát prokázali, že dokážou taková zvířata zkrotit policejními metodami a že je neváhají použít.“ Ale Moskva zatím váhá, proto je nutné vyslat jí jasný signál co nejdřív: „Až překročí hranice, bude příliš pozdě,“ konstatoval z dnešního hlediska takřka věštecky náměstek Rostow.
Diskrétnost nepomůže
Jenže diplomaté si zjevně uvědomovali, že na Moskvu žádný „diskrétní signál“ nebude platit, pokud nebude podpořen vojenskými kroky, tedy pokud Američané například nezačnou přemisťovat jednotky v Německu k československým hranicím. Z telegramů z Bonnu vyplývá, že něco takového bylo nepřijatelné pro západoněmeckou vládu kancléře Kurta Georga Kiesingera, která už v té době začala vůči SSSR a ostatním komunistickým zemím prosazovat usmiřovací politiku. Navíc americká Národní bezpečnostní rada došla po důkladné analýze, vyžádané náměstkem Rostowem, k názoru, že pro případný zásah v Československu z německého území by mohla být okamžitě k dispozici jedna americká brigáda, dvě francouzské a dvě německé divize. Celkem tedy určitě ne víc než 60 000–85 000 vojáků, a to v žádném případě nebyla síla, která by mohla smysluplně zasáhnout (21. srpna 1968 vstoupilo na československé území 750 000 vojáků Varšavské smlouvy a 6 300 tanků). Nasazení více než jedné americké brigády by podle existujících dohod musela doprovázet mobilizace NATO, a ta by podle Národní bezpečnostní rady trvala šest měsíců.
Z Prahy navíc nepřicházel žádný signál, že by si Dubčekovo vedení jakýkoliv (byť i symbolický) náznak pomoci ze strany USA přálo. Celkem pochopitelně, protože pro Moskvu by to byla okamžitá záminka k obvinění, že za uvolněním disciplíny v Československu stojí Washington, a možná i k dřívější vojenské intervenci. Američané proto s nelibostí nesli články v sovětském tisku, které změny v Československu přičítaly CIA, a ministr zahraničí Rusk kvůli tomu v červenci pozval sovětského velvyslance ve Washingtonu Anatolije Dobrynina, aby si stěžoval.
Debaty o tom, co mohou nebo mají Spojené státy ohledně Československa podniknout, pokračovaly a postupně se dostaly i na půdu Bílého domu. Ale závěry byly nejednoznačné. V červenci na obědě zahraničněpolitických poradců s prezidentem Johnsonem například ministr Rusk pochyboval o odhodlání SSSR vojensky zasáhnout. Uvedl, že ujistil Kongres, že jsou Spojené státy „na české straně“. A jedním dechem dodal, že by se měla pozastavit legislativa, která by ČSSR případně udělila takzvanou doložku nejvyšších výhod, protože by to za současné situace způsobilo Praze problémy s Moskvou.
Vyčkávat a nedráždit
Washington váhal a jeho postoj výstižně formuloval velvyslanec v Moskvě a diplomatický veterán Llevellyn E. Thompson (v Moskvě trávil jako velvyslanec s přestávkou už sedmý rok). Jeho názor v telegramu odeslaném 22. července sice není shrnutím ani závěrem široké diskuse mezi diplomaty, úředníky a politiky ve Washingtonu, přesto ho na ministerstvu zahraničí považovali za natolik zajímavý, že jeho znění poslali i prezidentu Johnsonovi, což nebylo obvyklé.
Thompson došel k závěru, že nejvýhodnější bude pro Spojené státy dál vyčkávat, nedráždit Sověty žádnými hrozbami ani otevřenou podporou Dubčeka: „Jsem přesvědčen, že naše současná pozice ohledně české záležitosti je správná, zvláště když chybí jakýkoli náznak z české strany, že by se měla změnit. Oni sami mohou nejlépe posoudit, jaké důsledky by měly činy nebo prohlášení z naší strany. Apel (ze strany USA) na Sověty by nevyhnutelně odhalil naše slabiny... a hrál do karet zastáncům tvrdého postoje, spíše než těm, kteří jsou proti intervenci.“
Ať už to s ČSSR mělo dopadnout jakkoli, podle velvyslance Thompsona z toho mohly mít Spojené státy a ostatní západní demokracie jen užitek: „Rusové si nenechali žádný prostor k ústupu a za své hrubé jednání v této záležitosti zaplatili už teď vysokou cenu jak v komunistickém, tak ve svobodném světě. Pokud Češi jejich nápor odrazí, utrpí sovětská prestiž a ostatní země jejich tábora to povzbudí k větší nezávislosti. Jestli naopak použijí sílu, bude svobodný svět šokován, NATO posíleno, naděje na snížení vojenských výdajů dohodou se Spojenými státy ohrožena, atd.“
Ze schůzky sešlo
V duchu takového pragmatického hodnocení situace pak Američané postupovali jak v následujících týdnech, tak i po invazi 21. srpna (pro Američany kvůli časovému posunu už 20. srpna). Veřejně ji odsoudili, a to i na půdě Spojených národů, kde navrhli rezoluci, kterou však Sovětský svaz podle očekávání vetoval. Nejvýraznější americkou reakcí bylo nakonec zrušení summitu USA – SSSR plánovaného na podzim 1968.
Prezident Johnson měl původně schůzku na nejvyšší úrovni oznámit jen několik hodin po invazi. Projednávat se na ní měla především kontrola strategických zbraní a postup příprav Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Jenže Brežněv si podle všeho tak jako tak uvědomoval, že v Bílém domě bude po prezidentských volbách za několik měsíců sedět někdo jiný.
To se také stalo, nastoupil nový prezident, Richard Nixon, který se otázkou Československa už necítil vázán a mohl proto zahájit politiku uvolňování vztahů se Sovětským svazem. Administrativa prezidenta Johnsona se tak před čtyřiceti lety zachovala navýsost pragmaticky a vůči Sovětskému svazu tak snad i získala pomyslné body v očích světového veřejného mínění. Po dlouhém váhání jí nic lepšího ani nezbývalo.
Tento text vyšel v MF Dnes 31. 7. 2008
Vít Pohanka
Jak získat nadhled
V poslední době jsem začal zkoušet netradiční způsob, jak získat nadhled. Osvědčil se mi. Klikněte na obrázek umístěný níže, podívejte se na video a věřte: stojí to za to :)
Vít Pohanka
Karen ze skal
Když máte plné zuby civilizace, nemáte v Čechách a na Moravě moc na vybranou. To v Americe je spousta míst, kde se ztratíte jako nic. Tak třeba Karen se uchýlila z Kalifornie do Národního parku Canyonlands v Utahu.
Vít Pohanka
Proč si to Bursík s Klausem nevyříká doma?
To se mi honilo hlavou, když vicepremiér Bursík ve Washingtonu na tiskové konferenci doporučil prezidentovi, aby nosil tričko s logem ruské naftařské společnosti Lukoil. Ta prý podle předsedy Strany zelených financuje zčásti knihy Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta.
Vít Pohanka
Jsou Američanky emancipované? Nikoli
Emancipace žen v Americe postoupila v posledních volbách o krok dál. Pořád ale není stoprocentní.
Vít Pohanka
Stopka pro všechny
„Stopka pro všechny“, tak se dá přeložit značka, na kterou narazíte v Americe velmi často. Znamená, že řidiči přijíždějící na danou křižovatku ze všech směrů, musejí zastavit, posoudit situaci a dát přednost tomu, kdo přijel první. Zní to jednoduše, ale co když přijíždíte současně s auty z jednoho, dvou nebo tří jiných směrů, přičemž všechny mají na příjezdu stopku. O tom, kdo přijel první, by se dalo polemizovat. Kdo pojede první?
Vít Pohanka
Vzpomínka na Bam
Před pěti lety jsem chodil ulicemi íránského města Bam zničeného zemětřesením 26. prosince 2003. Zastavil jsem se jednou mezi troskami a psal si rukou poznámky k dalšímu živému vstupu do vysílání Radiožurnálu po satelitním telefonu. Kouřil jsem.
Vít Pohanka
Americké Vánoce a co přinesl víkend
Považuji Vánoce především za svátek rodinný. Ano, člověk musí v dnešním světě počítat s tím, že bude vystavený nadměrnému tlaku reklamy, nevyhne se nejspíš ani opakované návštěvě hlučných a přelidněných obchodů, hlavně když má děti. Ale pak se vrátí do domova provoněného cukrovím, právě dohořelými svíčkami, případně už i jehličím vánočního stromku a má klid.
Vít Pohanka
Obamovy nesplnitelné úkoly aneb lepší už to nebude
Barack Obama je osobností roku. Myslí si to respektovaný časopis Time. Bude ale nastupující americký prezident stejně uznávanou osobností za několik let? Těžko.
Vít Pohanka
USA: K čemu je sbor volitelů?
Sbor volitelů dnes bude formálně rozhodovat po tom, že se Barack Obama stane 44. prezidentem. Je to zbytečné cvičení, když přece Obamu zvolili už 4. listopadu voliči? Ne tak úplně.
Vít Pohanka
Americký čtvrtek: Senát odmítl pomoc automobilkám
Automobilky General Motors, Ford a Chrysler se pomoci od státu v tomto roce s největší pravděpodobně nedočkají a jejich osud je ve hvězdách. Je to dobře nebo špatně? Soudě podle reakcí na blog z minulého týdne spíš dobře.
Vít Pohanka
Zaslouží si "Velká trojka" amerických automobilek záchranu?
Zde najdete příslušné video. Bude o tom jednat Kongres, který dostal včera od společností General Motors, Chrysler a Ford žádost o pomoc v celkové výši 34 miliard dolarů. Pokud ji nedostanou, hrozí prý jim krach a o práci by údajně mohly přijít až 3 miliony Američanů.
Vít Pohanka
Proč se bojím amerických rodičáků
Školy mají své rituály. Jedním z těch hlavních a žáků často nejobávanějších, je určitě rodičovská schůzka. Můj syn se jich tady v USA nebojí. Já skoro ano.
Vít Pohanka
Americká finanční krize se nedá srovnávat s krachem z roku 1929
"Burza vypadala jako zoologická zahrada, v níž zešílela všechna zvířata. Makléři řvali jako stádo lvů a tygrů. Vřeštěli a ječeli, popadali se za límce. Prodávali a prodávali a prodávali akcie, kterých jakoby se najednou chtěl celý svět zbavit." Takhle popisuje „černé úterý“ 29. října 1929 na Wall Street historik Hugh Brogan v Dějiných Spojených států amerických.
Vít Pohanka
O evropské kritice Ameriky
Tenhle příspěvek už jsem na blogu měl, ale omylem jsem ho smazal. Vzbuzoval silné reakce, tak ho sem dávám ještě jednou: Američané jsou hrubí, nevychovaní, přehnaně ctižádostiví. Neznají legraci a nemají smysl pro humor. Jsou zahledění sami do sebe, nezajímají se o vnější svět, mají naprosto přemrštěnou představu o své vlastní důležitosti a ctnostech. Ženy jsou nevzdělané, muži nechutní.
Vít Pohanka
Jižní Osetie a Abcházie nejsou Kosovo
Konflikt v Gruzii vyprovokoval mnohá zjednodušená tvrzení. Tak už to v podobných případech bývá a nepřekvapuje to. Ale srovnávat ruské bombardování Gruzie se zásahem NATO proti Srbsku kvůli Kosovu, jak mimo jiné učinil ruský velvyslanec v OSN Vitalij Čurkin, je cynické a zavádějící.
Vít Pohanka
Jak jsem se nedopustil nehorázné drzosti
Politologa Bohumila Doležala pobouřil můj článek v MF Dnes o tom, jak Američané řešili před 40. lety svůj postoj k reformám v tehdejším Československu. Najdete ho i tady na mém blogu. Ve svém internetovém politickém zápisníku mne napadl z „nehorázné drzosti“. Je to jen malá poznámka, ale naštvala mne. Tvrdím, že se spíš sám politolog Doležal sám zachoval „nehorázně drze" a arogantně.
Vít Pohanka
Rekonstrukce Národního domu v USA: smutný pomník českým poměrům?
Z New Yorku byla odvolaná generální konzulka Halka Kaiserová. Ministerstvo zahraničí popírá, že by za tím stály spory o koncepci provozu Národního domu v New Yorku, který má být slavnostně otevřený na podzim. Ale podle dobře informovaných zdrojů, k tomu nesrovnalosti okolo českého národního stánku přinejmenším přispěly. Už rekonstrukci Národního domu za předchůdců konzulky Kaiserové přitom stíhal problém za problémem. Je zbytečné hledat viníky. Celé to připomíná spíš smutný pomník českým poměrům.
Vít Pohanka
České a slovenské muzeum v Iowě potřebuje pomoc
Jak jste možná zaznamenali, záplavy na americkém středozápadě před časem postihly i tamní českou a slovenskou komunitu. Silně poškozené jsou sbírky krajanského muzea v Iowě. Před časem jsem v Cedar Rapids byl a točil jsem tam rozhovory a reportáž pro Český rozhlas. Od té doby uplynul měsíc, ale Národní české a slovenské muzeum a knihovna stále potřebují pomoc. Pokud chcete vidět, jak to tam vypadá, zde najdete i videoreportáž.
Vít Pohanka
US armáda povoluje vojenským manželským párům sdílet lože i v Iráku
Americká armáda umožňuje v Iráku manželským párům v uniformě žít společně. Týká se to desítek vojenských dvojic a má to zlepšit bojovou morálku. Pokud čtete anglicky, můžete se o tom můžete dozvědět víc třeba tady (AP) . Ale je to správně?
Vít Pohanka
Gore: popírat oteplování je jako tvrdit, že země je placka
Bývalý americký viceprezident Al Gore označil popírače oteplování za tmáře. V Americe začne v tomto týdnu masivní reklamní kampaň proti globálnímu oteplování, na kterou sehnal ekologický guru Gore 300 milionů dolarů. Při té příležitosti řekl v rozhovoru pro stanici CBS, že popírat vážnost oteplování je jako tvrdit, že země není kulatá. De facto tím označil za tmáře i českého prezidenta, i když na něj asi přímo nemyslel.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 57
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2978x