Vzpomínka na Bam

Před pěti lety jsem chodil ulicemi íránského města Bam zničeného zemětřesením 26. prosince 2003. Zastavil jsem se jednou mezi troskami a psal si rukou poznámky k dalšímu živému vstupu do vysílání Radiožurnálu po satelitním telefonu. Kouřil jsem.

Vít Pohanka

Kousek ode mne seděl mladý muž a naříkal nad dvěma těly zabalenými do dek. Jedno bylo větší, druhé malé, nejspíš dětské. Vstal, přešel ke mně s cigaretou v ruce a naznačil, že potřebuje oheň. Připálil jsem mu a on něco říkal persky. Pochopil jsem, že se ptá, odkud jsem. Odpověděl jsem anglicky „Czech Republic“. Nereagoval. Řekl jsem „Czechoslovakia“ a tvář se mu rozjasnila: „Czechoslovakia! Football!“ Začal naznačovat čutání a řekl i jména dvou nebo tří českých fotbalistů. Už si ale nepamatuji, kterých. Já jsem jména žádných íránských fotbalistů neznal a nevěděl jsem, co mám říkat. Co se vůbec dá v takové situaci říct, i kdybychom mluvili nějakým společným jazykem? Nemohl jsem se přinutit ani, abych zkusil zjistit, kdo jsou ti mrtví o kousek dál. Jeho žena a dítě? Na to jsem neměl žaludek. Tak jsme chvíli mlčky kouřili. Pak něco řekl, asi se rozloučil. Za moment už zase seděl a naříkal nad mrtvými.

Těl se i po několik dnech vytahovalo z trosek tolik, že nikdo neměl přehled, kolik jich vlastně je. Z Prahy se pořád ptali, jestli se dají nějak upřesnit čísla, která se divoce lišila. Úřady mluvily o několika tisícovkách, jindy o padesáti tisících. Nikdo to prostě nevěděl. Jednou jsem zkusil spočítat mrtvé aspoň v jedné ulici. Než jsem došel z jednoho konce na druhý, ztratil jsem se někde mezi třiceti a čtyřiceti. Na začátku ulice už jich několik naložili na náklaďák, uprostřed vyrovnali na chodník další, která se mezitím našla v troskách. Vzdal jsem to. Íránské úřady za několik měsíců upřesnily, že při zemětřesení zemřelo 26 271 lidí. Většina se udusila, když se na ně sesypaly domy postavené z nekvalitních cihel.

Do Bamu jsem se před pěti lety dostal s českými hasiči a záchranáři narychlo vypraveným letadlem den po zemětřesení. Před Silvestrem jsem byl zpátky doma a pořád jsem si nemohl tak nějak naplno uvědomit, že to co jsem viděl, nebyl nějaký zlý sen. Přesně o rok později přišla mnohem horší katastrofa: zemětřesení a tsunami v Indickém oceánu. Zasáhla několik zemí a zemřelo při ní desetkrát víc lidí. Pro mne to ale nijak nezmenšuje tragédii, kterou jsem viděl v Bamu a kterou v sobě nosím už nejspíš navždy.

Vít Pohanka, Český rozhlas, Washington.

Zde je přepis několika příspěvků z vysílání Českého rozhlasu před pěti lety:

27. 12. 2003, Ranní Ozvěny dne:

Moderátor
--------------------
Na hrozivé číslo pětadvacet tisíc se zatím vyšplhal počet obětí včerejšího zemětřesení v Íránu. Dalších padesát tisíc lidí je podle Teheránu zraněných. Většina z nich je v kritickém stavu. K bezprostředním ztrátám mohou přibýt další, způsobené nedostatkem vody, potravin a nedostupností lékařské péče. Dvě tamní nemocnice se změnily v trosky a další jsou beznadějně přeplněné. V Íránu mají v průběhu dopoledne začít pomáhat obětem zemětřesení také čeští záchranáři. Spolu s nimi dorazil na místo katastrofy zvláštní zpravodaj Radiožurnálu Vít Pohanka.

Vít POHANKA, redaktor
--------------------
Čtyři psovodi, čtrnáct záchranářů a jeden lékař především z pražského hasičského sboru přistáli po nočním letu na letišti /nesrozumitelné/, asi sto padesát kilometrů od města Bam. V průběhu dopoledne se mají přepravit na místo neštěstí a začít s průzkumem terénu a vyprošťovacími pracemi. Úsilí o záchranu lidí uvězněných pod troskami koordinují Italové. Jak Radiožurnálu řekli čeští záchranáři, doufají, že v průběhu dne dorazí do Bamu i jejich polští kolegové, se kterými jsou prý dobře secvičeni. Počet členů českého záchranného týmu možná není vzhledem k rozsahu katastrofy veliký, záchranáři však oceňují rychlost, s jakou dokázala ministerstva vnitra, obrany a zahraničí zareagovat, zvyšuje to totiž naději na záchranu obětí včerejšího zemětřesení.

27. 12. 2003, Ozvěny dne 18 hodin:

Moderátorka
--------------------
Začíná hlavní zpravodajská relace, dnes s Věrou Štechrovou, dobrý poslech. Írán se jen těžko vzpamatovává z ničivého zemětřesení, které včera ráno zasáhlo jihovýchod země. Počet obětí jde do desetitisíců. Údaje o přesném počtu mrtvých se rozcházejí. Úřady v Teheránu hovoří nejméně o dvaceti, agentura AFP dokonce až o sedmdesáti tisíci mrtvých. Tragicky se živel podepsal především na městě Bam, kam míří záchranáři z celého světa. V této chvíli už na místě působí přes dvacet záchranářských týmů z několika zemí, nechybí mezi nimi ani Češi. Jejich práci sleduje od časných ranních hodin zvláštní zpravodaj Radiožurnálu Vít Pohanka.

Vít POHANKA, redaktor
--------------------
Zoufalství, nářek a beznaděj, ale také soustředivé úsilí o záchranu lidí uvězněných v troskách zřícených domů. Tak se dá stručně popsat situace v jihoíránském městě Bam. Na místo postupně přijíždějí záchranáři ze zahraničí. Kromě Čechů také Britové, Turci, Rusové i příslušníci jiných národností. Český tým dnes zahájil práci jako jeden z prvních. Pomocí psů našel patnáct mrtvých obětí a několik jich vyprostil. Optimismus mu dodala především úspěšná záchrana staré ženy, která byla pod sutinami uvězněna plných sedmatřicet hodin. Jenže rozsah katastrofy, která Bam postihla, je obrovský. Mrtví zavalení v přikrývkách jsou na chodnících vidět takřka v každé ulici, kterou jsem prošel. Nakládají se na auta a odvážejí se k /nesrozumitelné/. Představitelé íránské armády, která má především likvidaci pohromy na starosti, se na mé dotazy k celkovému počtu obětí nechtěli vyjadřovat. Už teď je ale /nesrozumitelné/ zřejmé, že se budou počítat na desítky tisíc. Po setmění zavládly v městě, kde nejde elektřina a kam se voda dováží v cisternách, stovky ohňů. Kolem nich se připravují strávit chladnou noc obyvatelé, kterým zemětřesení vzalo domov a většinou i nejbližší.

28. 12. zprávy ve 1200:

Moderátorka
--------------------
Íránské úřady nejsou v současné době schopné určit přesný počet obětí pátečního zemětřesení na jihovýchodě země. Původní oficiální bilance uváděla dvacet tisíc mrtvých. Guvernér postižené provincie Kermán pak ale odhad snížil na polovinu. Nejhorší situace je ve stotisícovém Bamu, kde se na vyprošťovacích pracech podílejí i čeští záchranáři. Přímo z místa se hlásí zvláštní zpravodaj Radiožurnálu Vít Pohanka.

Vít POHANKA, redaktor
--------------------
Pochmurný obrázek poničeného města Bam dnes zdůrazňují oblaka prachu, která z trosek zvedá vítr a pach smrti, který je na mnohých místech cítit. Představitele íránského červeného půlměsíce dnes ráno odhadli počet obětí na třicet tisíc. Mezi zdejšími lidmi však kolují i jiné, mnohem vyšší nebo naopak nižší, údaje. Jisté je, že místní obyvatelé, zahraniční záchranáři i íránští vojáci vytahují z trosek stále další a další oběti. Jen český tým jich dnes pomohl najít jedenáct a některé z nich i vyprostit. Bohužel se nezopakoval včerejší úspěch, když český tým z trosek vytáhl živou starší ženu. I přes nedostatečnou koordinaci pracují skupiny záchranářů, místních i těch zahraničních, po celém městě. Jejich práce už ale nemá ani tak charakter záchrany, jako spíš odstraňování důsledků katastrofy.

28. 12. 2003, Ozvěny dne 18 hodin:

Moderátorka
--------------------
Ani téměř tři dny po ničivém zemětřesení na jihovýchodě Íránu není jasné, kolik lidí při něm zahynulo. Podle ministra vnitra překročí počet mrtvých určitě dvacet tisíc. Některé jiné zdroje ale mluví až o dvojnásobných počtech. Další zase tvrdí, že obětí bude méně. Do Íránu mezitím z celého světa proudí mezinárodní pomoc a také další záchranářské týmy, i když naděje na vyproštění živých osob je už mizivá. V nejhůře postiženém městě Bam pracují už od včerejška i čeští záchranáři. Situaci přímo namístě sleduje zvláštní zpravodaj Radiožurnálu Vít Pohanka.

Vít POHANKA, redaktor
--------------------
Íránci, kteří se podílejí na humanitární pomoci, krčí rameny nad rozporuplnými informacemi o počtu obětí. Někteří uvádějí, že vládní statistiky v Íránu nikdy nejsou moc přesné. Jiní poukazují na velikost zpustošeného města, rozsah katastrofy a říkají, že jakýkoliv odhad je i skoro tři dny po zemětřesení nepřesný. Dnešek byl v každém případě pokračováním dřívějších srdceryvných scén. Někteří pozůstalí hlasitě oplakávali nejbližší zabalené v přikrývkách na chodnících a čekali na jejich odvoz. Další své příbuzné pochovávali za neméně hlasitých projevů smutku. Čeští záchranáři našli necelé dvě desítky obětí a některé z nich i vyprostili. V průběhu dne se objevila zpráva, že mezi troskami byli nalezeni ještě dva živí lidé. Ta se však nepotvrdila. Další žena, kterou včera živou vyprostili Češi a Moravané, tak zřejmě zůstává posledním ověřeným případem tohoto druhu.