Sbor volitelů dnes bude formálně rozhodovat po tom, že se Barack Obama stane 44. prezidentem. Je to zbytečné cvičení, když přece Obamu zvolili už 4. listopadu voliči? Ne tak úplně.
Barackobama.com
Proč? To je asi první otázka, která člověka napadne při myšlence, že prezidenta Spojených států vlastně nevolí sami američtí voliči, ale jejich zástupci. V roce 2000 koneckonců tento systém umožnil, že se prezidentem stal George Bush, i když jeho demokratický soupeř Al Gore získal o půl milionů hlasů víc ve všelidovém hlasování. Proč tedy lpí americká demokracie na instituci, která v krajních případech (a stalo se to v historii země celkem 4x) nerespektuje vůli voličů?
Důvodů je víc a nejde jen o tradici. Sbor volitelů dává větší váhu hlasování v jednotlivých státech. Volitelů je celkem 538. Každý stát jich má tolik, kolik má zástupců v obou komorách Kongresu. To se sice odvíjí od počtu obyvatel, ale současně má každý stát dva senátory, bez ohledu na to, jestli je to 37-ti milionová Kalifornie, nebo půlmilionový Wyoming. Jinými slovy, Nejlidnatější Kalifornie má sice nejvíc hlasů ve sboru volitelů 55, ale poměrně méně, než by odpovídalo její lidnatosti. Hlasování ani v těch ty nejméně lidnatých státech není nepodstatné a může být jazýčkem na vahách.
Co je možná důležitější: aby kandidát ve volbách, zvítězil, nutí ho to, aby při kampani nezanedbával žádnou část země. Teoreticky by se sice mohl zaměřit jen na několik nejlidnatějších oblastí, získat podporu v nich a tím zvítězit. To je ale i kvůli systému sboru volitelů nanejvýš nepravděpodobné. Kandidáty to nutí přesvědčovat voliče ve všech částech země, neopomíjet žádnou z nich. Tím podle příznivců stávajícího způsobu volby prezidenta získávají přesvědčivější mandát a spojují často velmi rozdílné geografické a demografické regiony.
Volitelé až na výjimky výsledek hlasování v domovském státě respektují. Platí přitom pravidlo „vítěz bere vše“. Příklad: v Severní Karolíně dostal Barack Obama 50 procent hlasů. John McCain 49. Obama tedy zvítězil jen velmi těsně, přesto pro něj bude hlasovat všech 15 volitelů, kteří Severní Karolínu zastupují. V praxi to vede k tomu, že kandidáti získávají obvykle ve sboru volitelů výraznější většinu, než by odpovídalo výsledkům všelidového hlasování.
Odpůrci sboru volitelů mají po ruce také několik vážných argumentů a nejde jen o zmíněné zkreslení vůle voličů. Systém například nahrává dominantním politickým stranám a až na jednu výjimku vždy znevýhodnil jakéhokoli třetího alternativního kandidáta.
Právě po zmíněných volbách v roce 2000 se ozývaly hlasy volající po změně nejhlasitěji. Jenže systém je zakotvený v americké ústavě. Pro jeho změnu by bylo potřeba dvou třetin hlasů v obou komorách amerického parlamentu a souhlas 3 států. Je nepravděpodobné, že by se tak výrazná podpora pro změnu našla a sbor volitelů odsoudila v dohledné budoucnosti k zániku. Amerika sice nemá tak bohatou historii jako Evropa. Ale ty tradice, které má, si střeží jako oko v hlavě.
Vít Pohanka, Český rozhlas, Washington.
