Proč? To je asi první otázka, která člověka napadne při myšlence, že prezidenta Spojených států vlastně nevolí sami američtí voliči, ale jejich zástupci. V roce 2000 koneckonců tento systém umožnil, že se prezidentem stal George Bush, i když jeho demokratický soupeř Al Gore získal o půl milionů hlasů víc ve všelidovém hlasování. Proč tedy lpí americká demokracie na instituci, která v krajních případech (a stalo se to v historii země celkem 4x) nerespektuje vůli voličů?
Důvodů je víc a nejde jen o tradici. Sbor volitelů dává větší váhu hlasování v jednotlivých státech. Volitelů je celkem 538. Každý stát jich má tolik, kolik má zástupců v obou komorách Kongresu. To se sice odvíjí od počtu obyvatel, ale současně má každý stát dva senátory, bez ohledu na to, jestli je to 37-ti milionová Kalifornie, nebo půlmilionový Wyoming. Jinými slovy, Nejlidnatější Kalifornie má sice nejvíc hlasů ve sboru volitelů 55, ale poměrně méně, než by odpovídalo její lidnatosti. Hlasování ani v těch ty nejméně lidnatých státech není nepodstatné a může být jazýčkem na vahách.
Co je možná důležitější: aby kandidát ve volbách, zvítězil, nutí ho to, aby při kampani nezanedbával žádnou část země. Teoreticky by se sice mohl zaměřit jen na několik nejlidnatějších oblastí, získat podporu v nich a tím zvítězit. To je ale i kvůli systému sboru volitelů nanejvýš nepravděpodobné. Kandidáty to nutí přesvědčovat voliče ve všech částech země, neopomíjet žádnou z nich. Tím podle příznivců stávajícího způsobu volby prezidenta získávají přesvědčivější mandát a spojují často velmi rozdílné geografické a demografické regiony.
Volitelé až na výjimky výsledek hlasování v domovském státě respektují. Platí přitom pravidlo „vítěz bere vše“. Příklad: v Severní Karolíně dostal Barack Obama 50 procent hlasů. John McCain 49. Obama tedy zvítězil jen velmi těsně, přesto pro něj bude hlasovat všech 15 volitelů, kteří Severní Karolínu zastupují. V praxi to vede k tomu, že kandidáti získávají obvykle ve sboru volitelů výraznější většinu, než by odpovídalo výsledkům všelidového hlasování.
Odpůrci sboru volitelů mají po ruce také několik vážných argumentů a nejde jen o zmíněné zkreslení vůle voličů. Systém například nahrává dominantním politickým stranám a až na jednu výjimku vždy znevýhodnil jakéhokoli třetího alternativního kandidáta.
Právě po zmíněných volbách v roce 2000 se ozývaly hlasy volající po změně nejhlasitěji. Jenže systém je zakotvený v americké ústavě. Pro jeho změnu by bylo potřeba dvou třetin hlasů v obou komorách amerického parlamentu a souhlas 3 států. Je nepravděpodobné, že by se tak výrazná podpora pro změnu našla a sbor volitelů odsoudila v dohledné budoucnosti k zániku. Amerika sice nemá tak bohatou historii jako Evropa. Ale ty tradice, které má, si střeží jako oko v hlavě.
Vít Pohanka, Český rozhlas, Washington.