Komentátor britské televize BBC označil před dvěma lety při
zahajovacím ceremoniálu Olympiských her italský Turín také za srdce
Evropy. To mne už doopravdy zatahalo za uši. Turín sice je na severu
Itálie, ale i tak je na můj vkus trochu příliš na jih, než aby se dal
považovat za srdce kontinentu.
Ale proč mne to vlastně vůbec překvapuje? Vyrůstal jsem kdysi s v
přesvědčení, že srdcem Evropy jsou Čechy a Morava. Když jsem ale poprvé
na sklonku „totáče“ vyrazil za Šumavu západním směrem a chtivě sbíral
všechny pestrobarevné turistické letáčky, na které jsem narazil,
zjistil jsem, že se za srdce Evropy považuje také německý Norimberk. Po
příjezdu do Frankfurtu nad Mohanem mne zaskočilo, že teprve tam jsem v
tom pravém srdci. V Kolíně nad Rýnem už mne to nepřekvapilo, v Cáchách
a v Bruselu už jsem to víceméně čekal. Ale i belgické Brugy si nárokují
titul srdce Evropy. A nedaleký Ghent nechce stát stranou a za tento
životně důležitý orgán označuje sebe.
Ale že by i italský Turín? Víceméně vedlejší poznámka britského
komentátora mne přiměla k tomu, že jsem si v internetovém vyhledávači
zadal anglický výraz Heart of Europe. Dostal jsem odkazy na více než
milion stránek. Slovensko i Slovinsko, Varšava i Hannover, Kyjev jako
Stockholm, snad všechna větší města a regiony o sobě tvrdí, že právě
ona či oni jsou srdcem Evropy.
S jistou úlevou jsem jsem při cestách na plenární zasedání Evropského
parlamentu zaznamenal, že Štrasburk si osobuje pouze titul „křižovatka
Evropy“. Po několika dnech v Evropském parlamentu může člověk získat
spíš dojem, že je v „pupku Evropy“, aspoň někteří poslanci a hlavně
jejich pomocný personál se tak tváří. Jenže říct o sobě, že žijete nebo
pracujete v pupku Evropy, to vyžaduje jistou dávku sebeironie a
nadhledu. A to jsou vlastnosti, kterými evropské instituce ve
Štrasburku ale ani v Bruselu právě neoplývají. A zřejmě nejenom ony.
Takže těch „srdcí Evropy“ se asi nedpočítám.
Toto je mírně pozměněný příspěvek, který zazněl před časem v Českém rozhlase.